Domov

Anotace: Zdá se, že bolest a vzpomínky nikdy nekončí...

Mám rád rozkvetlé stromy,
dny, kdy slunce svítí.
Ať jdou pryč vysoké domy,
ať přijde žlutavé kvítí.

Někdy jsou smutné dny,
každý v životě toužil.
Řekla jsi: Nechci Tě!
Já se tím dlouho soužil.

A pak šel život dál:
Poznal jsem, jak mi "malý" schází.
Město mi zešedlo a chtěl jsem pít.
Hloupý život zanechat v mlází.

Krutě trhala-s mé srdce.
Já řekl: Zadrž!
Co život, to pustina,
přede mnou požární nádrž.

Chtěl bych se vydat domů,
chtěl bych se znovu smát.
Miluji život a věřím Bohům,
už vím co je to se bát...