Krásná je ta vodní panna,
oblečená v perloví.
Když se v moři koupe z rána,
srdce mnohé napoví.
Křehká je jak pěna bílá,
jež se časem rozplyne.
Kouzelná a něžná víla,
s úsměvem mi pokyne.
Já ji šeptám lásko moje,
což mi Neptun závidí.
Nech si zajít chutě svoje,
náš svět ten je bez lidí.
Tak se moje štěstí zhouplo,
sotva vlastně začalo.
Moře teď nám trochu stouplo,
její srdce plakalo.
vždycky jsem měla ráda tu smutnou českou pohádku :) jen si oprav - pěna bílá, jenž - mělo by tam být "jež" ;)
11.06.2009 22:28:00 | Severka
Chudák, ale takové povyražení v oceánu taky nemusí vyznívat špatně :-)
11.06.2009 20:47:00 | Chancer