Návštěvnost
Mořská panna
Mořská panna
oblečená v perloví.
Když se v moři koupe z rána,
srdce mnohé napoví.
Křehká je jak pěna bílá,
jež se časem rozplyne.
Kouzelná a něžná víla,
s úsměvem mi pokyne.
Já ji šeptám lásko moje,
což mi Neptun závidí.
Nech si zajít chutě svoje,
náš svět ten je bez lidí.
Tak se moje štěstí zhouplo,
sotva vlastně začalo.
Moře teď nám trochu stouplo,
její srdce plakalo.
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
TiskTvá básenka je skvělá... moc se mi líbí.
12.06.2009 19:10:00 | NikitaNikaT.
ST...za krásu
za mořskou pannu
za prožitky ze čtení...
12.06.2009 14:09:00 | Tanzania
Ač smutný konec, je krásně něžná, pohádková ...
12.06.2009 11:33:00 | toužím.jít.dál
Ale pozor, ať Tě nestáhne ke dnu...
12.06.2009 08:08:00 | labuť
Kde Ty všude nemáš lásky...
12.06.2009 00:19:00 | Bíša
Něžnost sama :)) Krásná básnička co se i moc hezky čte
11.06.2009 23:23:00 | 5thelement
vždycky jsem měla ráda tu smutnou českou pohádku :) jen si oprav - pěna bílá, jenž - mělo by tam být "jež" ;)
11.06.2009 22:28:00 | Severka
Tema zen je u tebe skutecne nevycerpatelne:)
11.06.2009 21:32:00 | Dota Slunská
Smutné...ale hezké.:o))
11.06.2009 21:01:00 | střelkyně1
Chudák, ale takové povyražení v oceánu taky nemusí vyznívat špatně :-)
11.06.2009 20:47:00 | Chancer
Jako pohádka.
11.06.2009 20:16:00 | s.e.n
Moc pěkně napsaná, ST.
11.06.2009 20:07:00 | Tygropes