Hlupákova láska

,,Mé srdce, akorát do tvé dlaně padne
můj rozum ve dne v noci po tobě prahne.
Má ruka se k tvé slepě sápe
a má láska potichu na tvé dveře klepe.“

Buch buch, buch buch

Co má dělat hlupák, co zamiloval se?
Co s tím citem, když je jako slepý v lese?
Co s láskou, když nuzákovi nepatří?
Tiše a bez lidí minuty zbytečně maří.

Buch buch, buch buch

Na lásku už přece dávno nevěří.
Nalhává si štěstí, které mu už však nepatří.
Dívka ho okradla o věc nejcennější, o srdce.
A pak bez rozloučení odešla do zátiší.

Buch buch, buch buch

Už přestává hlasitě bít.
Už tady bez tebe nechci ani minutu být.
Neloučím se jako ty a potichu padám ke dnu.
Kulku v hrudi, tělo v moři, snad k tobě padnu.