Prší a já nespěchám...
Navlékám obruče
touha mé tělo svléká.
Již průhledná
nahá v dešti
sprchou citů zmáčená
skrze mne chtíč lásky pryští
Tvá náruč mi tolik vzdálená.
V potůčcích stesk
slévá se v studánku
tak čistou
tak průzračnou v níž léčivý pramen je
Tvůj obraz lepím z kamínků
já napít dám Ti
vkreslím si Tě do sebe.
Již průhledná
nahá v dešti
sprchou citů zmáčená
skrze mne chtíč lásky pryští
Má touha volá...
Nebuď má láska vzdálená!
Prší a já nespěchám...
dodatok: "Prší a já nespěchám..." vysvetlenie: ja sa ponáhľam :), ale ST ostáva
14.06.2009 22:43:00 | Juraj Hrom
Velmi nádherné dílko, psáno s upřímností, jistou něho, možno se s malým stínem smutku, jako bych to byla já... hm, nešla jsem se v tech slůvkách. Smekám, pro mne opravdu působivé a ST! je zde malé hodnocení.
14.06.2009 11:06:00 | NikitaNikaT.