Léto

Anotace: o letních láskách v přírodě u táboráku 1998

Oheň v očích se ti odráží
rudými jazyky na kameny naráží
Na rozsáhlá luka rosa padá
a má láska ještě neustala

Každé léto zdá se mi stejné
znovu pohledy upřené na sebe mějme
I když mé oči se zdráhají
sleduji tvou tvář potají

Úsměv v koutcích ti cuká
asi prožíváš vnitřní muka
Nesnaž se pocity obelstít
a stopy něhy přede mnou krýt

Léto odešlo, musíme se loučit
bylo tak krásné, muselo však skončit
Děravá bárka stále houpá se na vlnách
uprostřed moře mění se v prach

V hlubinách našla jsem zlomené srdce
na chvíli mohla jsem držet jej v ruce
Měla jsem strach ze zapomnění
co skutečnost proměnila by ho v snění

Chladná noc vystřídala den
zůstali jsme tu my dva jen
Vzpomínáš na ten okamžik
kdy v očích nám visel otazník?

Ve skalách vítr si tenkrát hrál
když poprvé ses na mě pousmál
Pak rok co rok u táboráku seděli
a na sebe v té naději mysleli

Teď už každý svůj život má
společná cesta je tak vzdálená
Zrána probudil nás vánek svěží
ať si klidně fouká... - mně už na tom nezáleží...