Nenaučím se nikdy klopit zraky,
jen v očích přece smíme touhu číst.
Tisíckrát zklamána, však nepřestávám věřit na zázraky
a v hvězdných mapách hledám stopy bílých míst.
Jak leknín křehký pluji po hladině,
po proudu touhy, krásou lásky nadnášena.
Beru si vše, co dá, a nepátrám již po příčině
a krásou lásky pokaždé jsem přemožena.
Ta krása nevšední i do snů se mi vkrádá,
tisíce tajemství je v pouti za poznáním.
Na cestě životem si do paměti vkládám
zázraky doteků, jež prožili jsme před svítáním.
Bez lásky nepoznaná, krása upadla by v zapomnění,
bez krásy lásky pramen žití nepramení,
bez lásky uvadá i něžná krása ženy,
jak leknínu květ, touhou přemožený ...
Takhle to vypadá, když krásná duše plodí krásu a lásku. Díky, Jitulko! ST :-))
16.06.2009 17:37:00 | poustevník Jirka
třeba se v kráse koupat
denně
něžně
jak květ v rose dní
jen láska ví
kam chodí spát...
do očí co radostí umějí tát
ST
16.06.2009 08:05:00 | Mbonita