Sedím sám

Anotace: Další kousek z dávné sbírky kterou jsem spálil a zbyl mi jen zlomek všeho...

Sbírka: Proč slunce nezáří věčně...

Sedím sám

Sedím sám v pokoji, kde stěny mě svírají,
padla už noc a ptáci nezpívají.
Po okně dešťové potůčky stékají,
píšťaly větru hlasitě sténají.

Sedím tu sám a myslím na tebe,
v konečcích prstů zima mě zebe.
Chtěl bych tě mít hned vedle sebe,
rozehnat mraky a kreslit na nebe.

Sedím a hledím do stěny bílé,
myslím na všechny nádherné chvíle.
Na každou myšlenku, co skrýváme v nás,
na to proč nemůžu zastavit čas.

Sedím a hledám záblesk tvé tváře,
který je jasný jak polární záře,
co teplem mě naplní a radost mi dá,
co říká mi, že jsi a budeš jen má.

Sedím a přemítám o tom co je,
proč člověk dýchá, a pro co žije.
U sebe vím, že život jsi ty,
ty jenž mi plníš mé největší sny.