na struny srdce
umíš hrát...
vždycky se mi dech
zatají
když zahraješ mi
" mám tě rád "
slzu si utřu
potají...
nebývá mezi námi
zvykem
o citech mluvit
zamčených
tak utřu slzu
kapesníkem
na rty si kreslím
lehký smích
a čekám
až prsty strunu
rozezní
snad uslyším to
co mi říkáš
snad uslyším to
skrze ni
klaním se! říkáš to, k čemu já hledám slova
a čtu tě zas a pořád znova
a kochám se tím vyjádřením...
jsi básnířka, které si cením!
25.12.2010 16:45:00 | šuměnka
Líbí se mi tam měnící se rytmus a velice silnej je závěrečnej verš. Ostatně i zbytek básně je krásnej.
05.07.2009 21:13:00 | René Vulkán