Utichli ptáci,
vítr přestal vát.
Půlnoc se snáší
tiše do zahrad.
Tráva,
zkropená deštěm
vůní mě hladí,
jako ruka Tvá.
V té chvíli ještě
nechce se mi spát ...
Naslouchám noci,
prostřednici lásky,
služebné,
věrně oddané
své čarokrásné paní.
Naslouchám příběhu,
jež za bílého dne
hřeje mne teplem svým
a v noci
zakáže mi spaní ...
Stojím a naslouchám
a luna dobrotivá
okem svým stříbrným
se do mé duše dívá ...
Na malou chvíli,
než-li sen ji celou pohltí
v tom tichu půlnočním
cítím Tvé něžné objetí.
Pak vstoupí sen
a s vůní svěží trávy
oddaná služebná
svůj příběh dovypráví ...
Hezky jsem si početla, Jituš, vnesla jsi do mne takové lehoučké zamyšlení... tak nějak všeobecně. ST!
22.06.2009 20:31:00 | NikitaNikaT.
veleněžná krása
jak vzácný porcelán
křehký jako sen sám
zavolán
láskou přijde travou pokosenou
za vůné
za vysněnou
ženou...
ST
22.06.2009 08:19:00 | Mbonita