Knoflíčková
Knoflíčková
Všední je den, jako každý jiný,
já usmívám se bez příčiny
a pod víčky, alespoň na chvíli
příběh se lehounce odvíjí ...
... jak líbám Tě na sladkém čeníšku
a polechtám, lásko má, na bříšku
a prstíky krok sun krok potají
pod Tvojí košilí pátrají
kam by se ještě tak ukryly
a na kterém místečku nebyly
a ruka moje nenechavá
pátrá a pátrá pod knoflíčky,
už se Ti z toho točí hlava ...
já hbitě zuju pantoflíčky,
noha má nohu Tvou obtočí,
jak had, co toužil po kořisti,
pak podívám se Ti do očí
a pelíšek to, lásko, jistí ...
Tvá pusa, jak čistý květ lilie
v touze se z retů mých napije
a v jednu malou chviličku
rozepnu pár zbylých knoflíčků
a pak si Tě pomalu, pomaloučku
vysvléknu z košile, Ty můj broučku ...
zasvítí Tvoje snědá kůže,
smísí se s vůní a potem muže
a já k ní dlouze přivoním.
Že nad růže voní, dávno vím ..............
Komentáře (13)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Knoflíčky, tlapičky a pantoflíčky - ta čeština je tak krásný jazyk a Ty máš ode mne ST :-))
24.06.2009 21:21:00 | poustevník Jirka
Úplně mi to připomíná chvíle s miláčkem, tak krásně a kouzelně jsi to napsala... usmívám se a sním, v myšlenkách svích... probírám ty krásy...
24.06.2009 19:15:00 | NikitaNikaT.
rozepnutá, bez košilky,
mám tak ráda tyhle chvilky,
v pelíšku jsou ruce tvoje
vždycky plné nepokoje...
24.06.2009 13:06:00 | nejsembásník
jen zbabělec se před ní schová,
před prstíčkem pátravým...
před kým? to já dobře vím
je to Jita knoflíčková
:o))
Jiří senior
24.06.2009 08:40:00 | j.c.
