Na vlečce z krajek
bílých, jak padlý sníh,
v růžových plátcích
a v očích, také v nich,
všude se skrývá
jediná víra ...
Modlím se k ní,
s ní dýchám,
znovu věřím ...
Otvírá zámky
uzavřených dveří.
Znamení z očí svých
teď naučím Tě číst.
Ne, ruce nespínám
a neklečím,
náruč svou otvírám,
s ní bezpečí
a víru v lásku
nabízím ...
Snad všichni hledáme takové náruče. A kdo najde, může být sťastný... ST :-))
28.06.2009 20:38:00 | poustevník Jirka
pro mě ..zní ty verše
jak dar
krása jar
léta i podzimu
a radost..příprava na zimu
a duše v dlaních
jak dezert
tomu kdo ví a lásku ocení
ST
28.06.2009 19:03:00 | Mbonita