Jediná

Anotace: ...ani poslední, ani první...

Oči zahalila temnota půdních prostor,
svět v květech růží plačících oblak,
na peříčku andělů zlehounka poletuje,
padá k zemi a ticho si prozpěvuje.

Jednorožec opřen o pahýl svých rtů,
pláče prokletým rohem pro spoušť,
co po nebeských bytostí zde zbyla,
bez oblaků, bez růženců krve.

Celá fialová, oblaka se snášejí,
jen rudé kapky prsních bradavek,
na pozdviženou pro kraj těla
naposledy své vzrušení v kol dávají.

Pláčem byla odměněna bolest,
první z prvních vzrušeních,
s ptáky na křídlech proti dešti
prchá, má první, má jediná…