Pokorná

Ach Bože, lásko, jak ti jenom odolat,
kam kroky mé mě vedou, jsi mi v patách,
už dávno tomu, padla jsem ti do tenat
a od té chvíle jsi mi víc, než svatá.

Ty rvavá, sladká, něžná, útočící,
přelude, zrodivší se z půlnočního vánku,
zloději červánků z mých uzardělých lící,
důvode neklidného, bezesného spánku.

Hořkosti pelyňku a mano, sladší medu,
já hrdá kdysi, žačkou Dianinou,
se silou tvou teď poměřit se nedovedu,
pokornou zříš mě, pokornou a jinou.

Zesláblá, toužící, když slýchám jeho slova,
tak šťastna pohledem do milujících očí,
nabíráš dech a s novou silou znova
do srdce mého lstivě zaútočíš.