Zlatá klec

Anotace: Cítili jste se někdy doma jako ve zlaté klícce??

Sedím tady sama doma,
Jak ve hrobce zavřená,
Jak bez rakve opuštěná
A přeludy zmámená.

Cítím rychlý srdeční tep,
Jak před velkým výkonem,
Ale jinak je mé tělo,
Jak by končilo skonem

Duše má je unavená,
Tělo stárne čím dál víc,
Zasáhla mě velká změna,
Neumím vám více říct.

Půl života uteklo mi,
V lásce, citu mazlení,
Ale cesta zpátky není,
Je to teď na zbláznění.

Z domu vymizelo štěstí,
Pro smích není místa dost,
Věci změnily se v klestí,
Které staví velký most.

Most od zážitků tak krásných,
Až se zatajoval dech,
K tomu zlu co panuje tu,
Roztahuje se jak mech.

Obrůstá tu všude kolem,
Srdce přestávají bít,
Moje mi teď napovídá,
Že se takhle nedá žít.

Buď se všichni vzpamatujem,
Odstraníme všechno pryč,
Nebo nemá cenu hledat,
K cestě zpátky, ten náš klíč.

Klíč od srdcí ztratili jsme,
Není nikde náhradní,
Na to hezké vzpomínáme,
Ale cesta zpět není.

Sedím doma opuštěná,
Jak ve zlaté kleci,
Kam zmizelo štěstí, láska
Zůstaly jen věci.

Věci ale nenahradí,
lásku mazlení a cit,
bez kterých se dá jen špatně,
nebo spíše nedá žít.

Srdce mé je celé v smutku,
Obalené slzami,
Je mi teskno u žaludku,
Omámená múzami.

Jak to změnit, co udělat,
Abych byla šťastná jen,
Aby tyhle šedivé dny,
Zmizely jak špatný sen.

Všechno zlo mě obklopilo,
Nikdo neví, jak žít dál,
Mnoho lidí zklamalo mě,
Jiní pomohli jít dál.

Už to na mě zase padlo,
Tíží to moc na srdci,
Co se to jen s námi stalo,
Nemůžu si pomoci.

Všechna naděje a láska,
Rozplynula se v niveč,
Naše ústa změnila se,
v strašný, krutý, ostrý meč.

Ten meč zarývá se zcela,
Do srdce i do duše,
Cítím každý jeho pohyb,
Jak v hororu z Venuše.

Co nás čeká v dalším žití,
Kdo napoví, jak jít dál,
Jak mám v sobě rozhodnout se,
Aby život za to stál.

Myšlenky mi hlavu tíží,
Je mi teskno na srdci,
Jsem jak těsto ve hmoždíři,
Neumím si pomoci.

Byla jsem vždy plná síly,
Energie, nadšení,
Teď jak by to někdo vysál,
Co dřív bylo, už není.

Cítím se jak upír z knížky,
Napůl mrtvý, napůl živ,
Co však dělat aby život,
Byl tak krásný, jako dřív?

Už to sama zpátky nedám,
Nemám sílu bojovat,
Ať chci nebo nechci sama,
Umím teď jen vzdorovat.

Tak co s tímhle mám si počít,
Snad jen na modlení dát,
Že ten další nový život,
Bude za to žití stát.