4EVER

Budu černou nocí, budu bílým dnem
projdu nenápadně každičkým tvým snem
V letních vedrech jako vánek zchladím tvoje líce
v zimě zase teplým dechem zahřeju ti ruce
Každé ráno probudí tě pusa na čelíčko
dlouhé řasy polechtají tvé zavřené víčko
Než však oči otevřeš, budu zase pryč
od té divné záhady nenalezneš klíč
I když na mě zapomeneš, později či dříve
já si budu vychutnávat stále tyhle chvíle
Možná k sobě nepatříme, to je na snadě
kousek tebe v mojem srdci stejně zůstane
Vzpomínky se snažím plašit, slzy na rtech zebou
jsem však tvoje malá víla, budu vždycky s tebou...