S každičkým nádechem,
souží Tě hlady,
jak rosa nad mechem,
stále je tady...
Bez barev bez stínů,
průzračně skleněná,
vonný zpěv modřínů,
klidným však nenechá...
V území rozkoše,
planého sadu,
zbloudilé komety,
padlého hradu....
Dvě veže hříchu,
dobyté z potěšení,
svírají pýchu,
studnici pokušení...
Cítím ji stále,
nevím si rady,
v tanečním sále,
k ostatním zády....
Utkvěla na rtech,
na jemné kůži,
zatnutých svalech,
v tvé sladké tváři....