Nevim,jak to říct
Nevím,jak to napsat.
Jako v kleci,
jako panenka bez hlavy...
při vůni vonné svíčky,
plameny pod rozplakanými víčky.
Jako satan v růžovém hábitu,
jako anděl bez křídel.
Nemám už,co dát...
Jsem to já...
...jsem to já,ta prázdná...
...Jsem to já,ta povadlá...
Jsem tak beznadějně ztracená,ale nemohu dělat nic!!
Nenávidím tě.
Bohužel,láska ve mně přemáhá nenávist,
cítím to,tím si bud jist!
Jednu věc mohu udělat,
snad jedno ti říct...
Plakat,smutnit...to ted nejde víc!
...a já???
...nezmůžu nic...
Pokud to mluví z duše a je to opravdové, tak klobouk dolů a velmi chápu, prožívám mužskou obdobu téhož. Proto dím díky a nedíky za takové básníčky, neb mě k té mé(vlastně jeho)opět vrací a opět bolí.
Přesto díky.. Pif
05.11.2005 13:20:00 |