Dívkám (díl šestý)

Anotace: Tento díl je věnován Ladám, Jitkám, Taťánám, Petrám, Gabrielám, Annám, Boženám, Norám, Martám, Kamilám a vlastně všem, kteří si ho budou chtít přečíst

LADĚ

Na obloze, pryč od lidí,
jasná hvězda padá.
Přeji si jen, ať ji vidí
příště se mnou Lada.

JITCE

S poutavým žebrákem
sedávám na zídce,
s vajglem a koňakem
vypráví o Jitce.

TAŤÁNĚ

Noc teprv začíná,
je dlouho do rána.
Nad lahví Puškina
přemýšlí Taťána.

PETŘE

Uběhl jsem dlouhou dráhu,
stovky kilometrů,
než jsem našel matku Prahu
a v ní dívku Petru.

GABRIELE

Nedaleko Tádž Mahalu
z Ágry jela,
opatrně a pomalu
Gabriela.

ANNĚ

Přelezu zeď, sbalím deku,
jen co ránu vstanu.
Navštívím pak na útěku
advokátku Annu.

BOŽENĚ

Od těch dob, co je svět světem,
stará se muž o ženy,(aspoň by teda měl)
líčí čas od času dětem
osud kněžny Boženy.

NOŘE

Až se slunce večer zřítí
k obzoru,
natrhám si luční kvítí
pro Noru.

MARTĚ

Line se hudba od Mozarta,
zní Malá noční hudba,
na klavír hraje z hlavy Marta,
na tempo do rytmu dbá.

KAMILE

Zbývá tu ze mě půlka pouze,
když tady není má milá.
Cítím jen žal a pocit nouze,
když s jiným chodí Kamila.