Shakespearova Viola

Setkání za deště, v slznatých krůpějích.
Vracím se do starých, mně známých kolejí...

Volná jak pták, přesto jsem jako v síti.
Neříkej, že ne. Už Hamlet se zabýval otázkou bytí.
Postava Violy, zatajena v Shakespearových verších.
To jsem já - zatajena, jsem cizincem zdejším.
Tebou vítaná, jinak spíš nechtěná.
Tebou nalezená, o to víc ztracená.
Na jednom místě, přesto tak vzdáleni.
Morálkou od sebe, city zas spoutáni.

Prosím, buď se mnou, netvař se jako cizí...
Jen, co se přiblížíš, já zas ti v dáli zmizím.
Proč zrovna já jsem tebou lapená?
Ohroženým druhem...
jen srdcem jsem chráněna.
Planá slova. Přísliby do budoucna.
/Nesmělé city, na hranici jsoucna/

Být či nebýt. Ptám se snad posté.
Rozhodnout se... Mělo by být prosté.
Já, Viola, v trnitých keřích, před světem tajena.
Tebou jak zpěvem smrtonosných sirén jsem zmámena...