Věnovaná

Na hraně vlastních možností
v dřeni vlastní duše
získávám a ztrácím,
to, co bylo mou součástí.

V očích tvých hledám milost
marnou a zvrácenou.
Jméno tvé stalo se synonymem pro minulost.

Nesuď zbytky ctností, co v sobě mám
Nešlap po mých citech, které v sobě uchovávám.
Nesuď nevinnou,
netrap nemilovanou.


Slova umí sbližovat,
slova umí zraňovat,
slova umí oddělovat

Otupělá myšlenka dřímající v koutku mé hlavy,
nemohoucí mizérie konejšící zraněná věnování v mé hrudi.
Nespravedlivá a tolik oprávněná.
Proč jen slova opovržení nezůstala nevyřčena?