Probuzení

Anotace: O tom, kdo může za úsměv mé milé po probuzení.

Mám rád tvůj úsměv ranní,
když ze spaní
probudí tě den.
K tomu pusa bez reptání,
zcela bez ptaní
ztratil se sen.

Jako by denně stejný se zdál
a vykouzlil úsměv
při činu přistižen.
Mrknutí očí se bez boje vzdal,
neměl dnes úspěch,
z mysli byl vystřižen.

Jak v rose chodníček
však stopu vytvořil,
otřepal slzičku.
Pak ztratil se z pod víček,
světlem se rozložil,
podlehl sluníčku.

Další den nad ránem
dívám se před vstaním.
Běhá ti po tváři!
Já cítím se Cyranem,
když si jen představím,
že ten sen pro mne jen
úsměv tvůj vytváří.