Sbohem, princezno

Anotace: formou dialogu

Sbírka: Složka č. 2 uzavřena

-Já musím jít, sbohem.
-Kam?
-Ukončit svůj život, v polích osamocen.
-Počkej na mě prosím,
víš že o konec s tebou já velice stojím.
-Dobře, budu tě čekat na kraji propasti,
dívajíc se smrti vstříc hluboko dolů,
vědět že tímto skončí naše strasti.
-Ne prosím, nedělej to, je to kvůli mně?
zkusme to ještě.. všechno přeci napravíme.
-To už nejde,
naše budoucnost se proměnila v čisté nic,
v momentě kdy jsem tě s ním spatřil,
v trpkou minulost směřující ke konci,
cestu čítající tisíce mil,
z nás dvou už nikdy nebude víc.
-Ty o tom víš? to je našeho vztahu kýč?
Nic pro mě neznamená, pochop to,
to ty jsi muj princ, říkej mi princezno
-Princezna moje už nejsi, už jiný tak nazývá tě,
za ním jdi, s ním buď a jeho život žij,
já už jdu..
buď mě chyť za ruku a spadni se mnou dolů,
nebo jdi za ním a věz, že už nikdy nebudeme spolu..