Přála bych si
vylézt po žebříku až ke slunci,
abych mu pomohla svítit.
Jen se tak třeba
vznášet na mracích
a poprchávat s nimi.
Chtěla bych
žít mezi svícemi,
abych mohla dávat světlo ve tmě.
Nebo být jednou z květin na louce
a smát se na čmeláky.
Tolik bych chtěla
sedět mezi hvězdami
a zkrášlovat oblohu...
Ale je to těžké uskutečnit.
A tak můžu být alespoň
lampičkou na tvém stole,
o které víš, že ti nikdy nezhasne.
Díky za tenhle typ tvojí poezie, vždycky mi zvedne náladu. A to je umění, to ty víš :-)
09.08.2009 23:30:00 | Elwig