Jako reakce na báseň "A kdo jsi Ty" od "Lorelai"

Anotace: je to už dávno, ale ten krásný pocit neznámého začátku přetrval ... a zároveň se změnil v krásný vztah

Ty časy jsou dávno ta tam,
ale přeci šťastná zcela nejsi,
každý den bez tebe se ptám,
kde jsi?

Nekonečné čekání v temnu noci,
stává se noční můrou,
a já nemůžu Ti pomoci,
to vím a trpím má lásko.

Naděje umírá poslední,
a poletuje kolem nás,
však temnota zdá se mocnější,
a co naděje?
Vždy, když se zdá být vše tak jasné,
jako že slunce opět na východě vyjde,
přestane být jasné krásné,
a co naděje?

Snažíme se do rukou ji chytit,
ale zápěstím projde jen vzduch,
naděje poletuje stále kolem,
vzdaluje se - s každým večerem.

I nejsilnější vítr jednou ustane,
příroda kolem se zklidní,
potom ten pravý čas nastane,
a každý den přivolám písní.

Jsem pouhý někdo,
z říše lidí,
komu přirostla jsi k srdci,
kdo v Tobě svůj vzor vidí,
kdo bez Tebe nechce žít,
kdo ve svém srdci chaos, bolest má,
i když navenek odolává.

Teď ptám se Tebe, anděli,
Ty vše vidíš a vše víš,
co nám poradíš?

Víme, co nás dohromady dává,
i proč je to vše tak krásné,
Stačí anděla povolat na naši stranu,
a temnota? Ať vyhasne!.

Víra má v Tebe - v nás,
je neochvějná. Miluji Tě.