Neznámá

Srdce zlomené krvácí,
když k večeru se zešeří,
bolest ve mě se neztrácí,
nikdo už krásným snům nevěří!

Procházím se mezi hroby,
a oči stínů hledají mou duši,
lásky jako do srdce skoby,
jen smutek už mi sluší.

Proč tohle jsi udělala,
hlavu už dávno nezvedám,
srdce jsi mi roztrhala,
a naděje rozlétla se jako hejno vran.

nevěřím už dál světu kolem,
smrt chladná jako zimní květ,
trápím se sám svým bolem,
lásku lepší nevidět...