Hladoví

Hladoví dlaně
ztraceným teplem
za stínem
plazí se světlem
ve stínech
z tvých unavených řas
pláčou
a na bradavky mráz

hladové srdce
a máš ho stále víc
tvým očím
zas nastavuje líc
ty sténáš
potichu
já dusím v sobě slzy
možná je pozdě
možná že brzy

hladové dlaně
mí nedočkaví chrti
vstříc běží
tvé
udýchané smrti
hladoví touhou
za světlem tvého stínu
sténáš
a propadáš se v klínu

hladová duše
tvým nekonečným mrazem
spálená
teď vrací se Ti na zem
do Tebe
do nitra, všech zakázaných krás
a nahlas šeptá
… zas