Jak z kamene

Miluji a svět se nezboří,
pro srdce které zahoří.
Že vše se točí kolem lásky.
To jsem si dřív myslela.
a teď jak bych náhle dospěla.

Měla bych být šťastná
však tvář plnou slz.
Nerozmočí se hradba,
a nespadne tvrz.

Prozřela jsem, láska skály neláme.
Jsme z kamene a jen tak se nedáme.

Srdce tluče, křičí,
a ta skála.
se přesto pořád tyčí.
Do výše a mnohem dál.

Co láska způsobí,
už nebudu se ptát.