V rozevlátem tichu, všechno usíná,
to jen já ticho ruším, o tobě přemítám,
o každém milimetru co nás dělí,
dělí jako život a smrt dráha střely
chce se mi běžet až tam k tobě,
abychom byli zas naproti sobě,
abychom se zas objali,
svou lásku navzájem si vyznali
To ticho mě vraždí i nabíjí,
je tak nevinné jak květy lilijí
Poslední verš první strofy mi připomíná Sto zvířat :-)(Nižnej Novgorod) Je to moc hezký dílko, poutavě napsané...
05.08.2009 20:34:00 | Jamesow