Stříbrná řeka
nese něčí přání –
lísteček v lahvi
hustě popsaný.
Ve vodním víru
zmateně si tančí
toužebné přání,
jež psal neznámý.
Chci někomu patřit,
být světlem v temnotě,
být hlasem v tichu
a zpěvem v samotě.
Řeka houpá lidské přání –
přání v lahvi schované,
ta touha někomu patřit
je životním smyslem pro mnohé.