Anotace: ztrácím se docela ....
Záře se rozlila
do mléčné dráhy
ztrácím se docela
v kapičkách vláhy.
Ve smutku schovaná,
zbavená štěstí,
jen tichá ozvěna
smůlu mi věští.
Jiskřičky vyhasly,
vítr je odnáší,
vesmírné katastry
okenních tiráží
čekají na zážeh
ranního svítání,
ve mřížích žaláře
slzám se nebráním.
Nechte mě snít,
v kobce tu hnít,
měsíční nit
do srdce všít.
Snad bude hřmít,
zas budu žít,
jak zlatý štít
dál s tebou bdít.
Naději mít…
Všeho nechám, s taseným mečem osvobodit tě spěchám, jsem tvůj princ, však chudý, z Nemanic
ST
05.08.2009 15:15:00 | Kars
Doufám a přeji ti, aby z tebe mluvila básnířka, která si trochu vymýšlí. A ten smutek je jen naznačený. Hezky naznačený. ST.
05.08.2009 09:08:00 | Zasr. romantik
Lahodně sestavené řádky pro ucho ač se smutnou pointou, ale já mám co říkat :o) Přeji krásný den
05.08.2009 08:16:00 | labuť
Dávám ST, ani ne tak za tu myšlenku (což dělávám obvykle), ale za ty verše, za ty obraty, za tu slovní zásobu.
05.08.2009 08:15:00 | Zelená okurka