Anotace: Podivná snůška večerní prázdnoty. O které ani nevím, zda se podobá básni.
Tvůj dotek fata morgána v poušti mého těla
duše přikrytá jemným pískem svých vlastních pochybností
svlečená stíny dávno zhaslých hvězd
obtěžkána nákladem ztracených tuh
nedýchá
chybí jí vzduch
zavržen v bolavých letech
nacházím lásku
jen v paralelních světech
ústa
zmáčená mechem
umlčen
tvým nekonečným dechem
oázou klína tančící
poutník
jen věčně žíznící
za nocí plných mrazů
miluje
a boří zkázu
Štípla jsem se a zabolelo to, takže nespím ani nemám fata morgánu. Ta báseň tu doopravdy je a je krásná! :o)
06.08.2009 13:15:00 | labuť