Psané city

Nechci plakat, však slzy tečou,
minuty a hodiny proradně se vlečou.
Zavřít má očka to se mi nedaří,
čaroděj noci, snem mě však obdaří.
Jak ráda bych snila o nás dvou,
jak žádáš mě o ruku, o ruku mou.
Jak topíme se v lásce nás,
poznáváme kouty krás.
Ale ne! Já nemůžu snít,
minulost zpátky nedá se vzít.

Dnes je to pouhý sen, co realita bývala,
držela Tě za ruku, vášnivě Tě líbala.
Snad jednou pojmenujem city mezi námi,
ulevíme srdi, zalepíme rány.
Snad jednou pochopíš, jak sem Tě milovala,
že za naší lásku silně jsem bojovala.
Sbohem, lásko, věčná v mém srdci tlukoucím,
ukryta v slzách, právě teď tekoucích.