andělí tvář

Ach Bože, je tak krásný !
Ten pohled, tak jasný,
Ta tvář, jak vytesaná od anděla,
Při pohledu jsem se nechtíc zarděla.

Plná ústa,
Bílé rovné zuby,
Obočí hustá,
Čelo jak z královské doby,
Tvoří s nosem krásnou harmonii…
Jeho tvář snad hraje symfonii !

Ale ty oči !
Z toho se snad hlava točí …
Mají čokoládovou barvu,
Jsou tak hluboké !
Jen pohled zboří nepřístupnou hradbu,
A tvé srdce hned je divoké.

Krotká nejsem, nýbrž vzpurná,
Ale proč se vzpírat andělu ?
Když odtažitosti praskne struna,
Proč nenaslouchat hlasu jemu,
Hlasu jemnému ?
Vše kolem zpívá, PODDEJ SE MU.

Má obranná brána praská,
Protože napadla mě láska !