Stín všude kolem mě..

Hledám správný směr,
ale všude jsi ty.
Mám snad na výběr?
Slýchám z tvých úst nenápadné komplimenty,
směju se,
jsou to jen žerty.
Že ano?
Moc krásné,
než aby s pravdou za jeden provaz každé slovo tahalo..
Není to tak dávno..

Musím jít dál,
přes slzy nevidím,
rtěnkou na zrdcadlo nevědomky píšu..
že se bojím..
I když nechci se otáčet,
všude vidím tvůj stín.
Pohled modrých očí snad nevydržím...
Hřeje i pálí,
jako když sluneční paprsky
si s odleskem tvých vlasů hrály..
Zase se směju,
celou noc,
zároveň cítím bolest.
/Je jí hrozně moc../
Ne díky pohledu,
který dávno už nestudí
jako kus ledu.
Ale ze strachu,
že ta noc skončí,
temnota kolem mě své neviditelné ruce obtočí.
Budu křičet..
/Nikdo mě neuslyší/

Neubližuj mi,
prosím,
znova už ne..
Až se hráz s city protrhne,
můžu říct,
co už konečně vím...

Jsi pro můj další dech
potřebný stín..