Na střeše Svatého Mikuláše

Poslední sluneční paprsky řetízkují
na střechách
Malostranských chrámů
stověžatá Matka měst
voní letním deštěm
jako Tvůj dech
a mátou

Tak pojď
vyšplháme spolu
na střechu kostelu Svatého Mikuláše
a dřív než obzor shoří
podivně jednoduše
západem slunce
Dřív než začnu žárlit
na vítr
že smí tančit s Tvými vlasy
dám Ti kousek sebe
a slunce
jediný arbitr
už opustilo nebe

Své city
v ceně polámaných loukotí
z kramářských písní
duši ve skle z přesýpacích hodin
a hlavu co Ti vysní
polštáře z grenadin

Pára z Tvých vlhkých vlasů
bude stoupat k měsíci
až budem míjet lampaře
rozsvěcující ulici
na cestě k Újezdu