Kočičí sny

Když upřely se na mne tvé oči zelené
a šeptaly, "neboj se přítele",
stála jsem pohybu neschopna
v tvých očích zcela ztracena.

Luna střídala se s Jitřenkou,
já chodila se zoufalou myšlenkou,
jak zapomenout na tvé oči,
které mě drželi ve své uhrančivé moci.

Bránila jsem se, leč marně.
Seděl jsi na zdi v tom letním parně,
a díval se upřeně...na mě.

Ráda bych věděla, zda tušil jsi něco o mých snech,
za nocí strávených na stromech.
Přešla mě chuť myši lovit,
kdybych to uměla,chtěla bych jen o tobě mluvit.

Tak přešlo léto utopené ve snech
a s tebou prožitých dnech,
když na tlapkách lechtal nás mech.

Zbyly mi na tebe jen čtyři vzpomínky
a nelehký úděl maminky.
Teď už vím, že se snění nevyplácí,
že se nakonec ve starostech o koťata ztrácí.