Lullaby

Černá tma za okny procítá,
na chodník noční film promítá,
vyplula na nebe palačinka-Luna,
hvězdiček kolébka náhle je plná.

Prázdnota nabízí ruku,
naslouchám němému zvuku
tvých virtuálních šlépějí
ve vzpomínkách mých závějí.


Pár hodin pobaví mne sen
(schová se, když přijde den),
tělem i duší mi prokvétá.
V noci jsem princezna zakletá.

Když živá voda probudí den,
ohýnek stále je zapálen,
ohřeje v srdci mém věčnou lásku,
ty vezmeš ji v sad svůj na procházku.

Z hlíny jí vtiskneš tvary těl,
kolem nichž prsten se zablyštěl
ze stříbrné nitě budoucnost utkaná
"navždycky, napotom, napořád" nazvaná...

Zamžený měsíc ztěžklý sněním
vesmírnou cestou za sluncem se kutálí,
unaven mátožným nočním bděním
odnese mé snové příběhy do dáli.