Samota

Jsem tu, avšak nevím, kde jsem..

Kráčím tichým, temným lesem.
Stromy zpívají pohřební píseň,
srdce svírá divná tíseň.

Nepomohly žádné rady,
nevím kdo jsem, proč jsem tady.

Kráčím dál, nejistým krokem.
Nemám komu dáti sbohem.
Kráčím dál, cestou temnou,
jen myšlenky jsou se mnou.
Myšlenku na lásku o níž jsem snila,
s kterou jsem na chvíli šťastná byla.

Vnímám ten pocit pouze,
o zradě a lidské touze.
Sním o hvězdách, jež zazáří,
vykouzlí úsměv na tváři.

Poslouchám cizí hlasy,
tichý vánek, hladí vlasy.
Ponuro, ticho jak v hrobě,
plačící nevěstu vedou si k sobě