Vchází sny nocí,
z aksamitu,
tiše si proklouznou
pokojem,
po stopách měsíčního
svitu
obestřou čelo
jak závojem
nevěsty spící,
čekající,
až ten,
jenž chodí po špičkách
otevře náruč
něžných citů,
z víček
až setře věčný strach
z půlnoční tmy
a osamění.
Až zhmotní se
ze snů spící ženy,
slzy zří štěstí
na řasách ...
jó líbí,já ti nevím ale když čtu Tebou poskládaná slova mám pocict jako bych je již dopředu znal... :o)
23.08.2009 09:43:00 | jedam
pěná z aksamitu ST.
23.08.2009 09:26:00 | Acham