Kde je? (Druhá nevimkolikátá)

Anotace: psáno ve zvláštním afektu... a nevím kolikátá je, jak je již patrno, až to zjistím, tak to sem napíšu... Ale dala by se považovat za Druhou poslední...možná.

Hluboká prázdnota,
venku temnota
noci.
Zeje ve mně kráter,
zas jsem spadla o pár pater.
O pár set.
Nechápu nic...
Všechno přišlo jak rána, pic!
Proč?
Proč ne, už je to tu zas.
Znovu na mě volá ten hlas...
Zase se vysmívá.
A do toho hraje hudba
skleniček vína... Tak jaká je sudba?
Přec ve víně je pravda.

Ještě snad nebylo ve mně tolik prázdna
jako teď... O tom (asi) žádná.

Kde je dno?

Tahle báseň (?!) je tolik nihilistická...
Ale JÁ nejsem pesimistická.

Princezno?
Kde je princezna Euforie?
Zeslábla... Hodně, ale ještě žije.
Někde v mojí duši. A čeká.