Láska je chléb se zrnky písku
krajíce z něj muž na talíř ženy
den po dni odlamuje
milostí vody hlíny světla
v záhybech polí rostou
vlčí máky jak děti
mezi drobečky něhy a vůle,
za hradbou lesů, kam oči nedojdou
jen mozoly a naříkání
úhory v kamení v zahrady promění
blyštivý srpek zarovná mlhu
stmívanou po údolích
vše znavené, co smělo bolet
hladový spánek spolyká
Láska bdí v temných dnech
nespí v prozářených nocích.
Inu,tak jsem se líbezně zasnila a uzřela,jak krásné máš srdce...milý básníku.Ilona
24.08.2009 22:26:00 | poetická ilona