Gabriel

Vidím jak z nebe,
ke mě letí,
anděl jménem Gabriel,
vzal mě do obětí,
svá křídla rozprostřel,
beze slova, mlčí,
ten prožitek mi stačí,
duši mou roztrhanou tiší.

Být sama se svou bolestí,
dobrého nic nevěstí.
Chci křídla,snad?
Umět létat,
kam, až do oblak,
anděli, prosím,
vzlétneme spolu do nebe.

Tichým hlasem praví,
"Je mi líto,ty nemůžeš,
opustit tento svět,
ni,se mnou odletět."

Oči otvírám,
v nebe hledím,
pláču radostí,
mám tajemství.

Čekám,zas sama
na anděla Gabriela.