Všechny mé lásky,
co jsem kdy měl,
spálil už přítel čas
a vítr svál popel,
jen někde pod srdcem
zůstaly vyryté
hluboké jizvy jmen
a fotky přibité.
Nechodím vůbec rád ¨
do sklepa své duše,
cítím tam zvláštní pach
a slyším to tam hluše
a je tam starý prach
a hloupé vzpomínky,
pod nohou zavržou
letité kamínky.
Ten prach se usadil
do tváří láskám těm
a zaklel jména všech
do zašlých sklepních stěn.
Mé lásky bývalé
tiše tu nestárnou,
jak suché květy jsou
– nerostou, nevadnou.
A kdesi nad nimi,
tam kde mi srdce bije,
tam kde to kolotá
a buší, syčí, žije,
tam v tomhle zmatku mám
obrázek tvojí tváře,
v pohodě, bez příkras,
bez šperků, svatozáře.
Tam spolu stárneme
a žijem k dalším vráskám,
navzdory tvým i mým,
zkrátka všem starým láskám…
Ja do toho sklepa chodila docela rada...s takovou melancholii...akorat posledni dobou jsem schovala klic...tedka se tam nepotrebuju vracet-
28.08.2009 13:26:00 | Veru
Hmmm.....tak ta je pravdivá a za ST:
28.08.2009 11:41:00 | Acham
Moc hezky napsáno :-). Určitě si ji přečtu ještě jednou, dvakrát .... nejspíš mockrát. :-) Stojí za to.
27.08.2009 19:41:00 | Štěpina G