Smutek...

Smutek...

Anotace: no, smutno je mi ... :-(

Stojíš a nevnímáš,
kolem anděl proletí
- křídla za něj rozpínáš,
místo abys mu spočinul v objetí.

Když na zem se snáší,
na betonovou zimu
- jen se kolem práší
a slzy z očí řinou.

Po vrzajících schodech,
co provází tvé dětství
- leze tichý povzdech,
jež drtí tvé světsví.

už anděl se snesl,
vítr polámal křídla
tvá věta, cos ji pronesl
- odpouští se, nezapomíná…
Autor Nausika, 13.11.2005
Přečteno 371x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (2x)

Komentáře

Tahle se mi líbí nejvíc,teda zatím.Píšeš krásně ale fascinuje mě takový nějaký vzdor a síla,které z některých dílek cítím

07.12.2005 19:28:00 | older

je fajn, že lidé ještě umí odpouštět...

02.12.2005 16:51:00 | Manik

Jsi nějak moc zasmutnělá. Ale píšeš moc pěkně.

01.12.2005 14:09:00 | zef

Dokonce velmi...
... jeden verš, a tisíc tajemství v něm...

15.11.2005 18:32:00 | D.Angel

pěkné

14.11.2005 01:29:00 | D.G.

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí