Smutek...

Stojíš a nevnímáš,
kolem anděl proletí
- křídla za něj rozpínáš,
místo abys mu spočinul v objetí.

Když na zem se snáší,
na betonovou zimu
- jen se kolem práší
a slzy z očí řinou.

Po vrzajících schodech,
co provází tvé dětství
- leze tichý povzdech,
jež drtí tvé světsví.

už anděl se snesl,
vítr polámal křídla
tvá věta, cos ji pronesl
- odpouští se, nezapomíná…