Beznaděj

Když seděli jsme tenkrát po tmě
na lavičce půlnoci,
Ty jsi byla uplakaná,
já jsem ti chtěl pomoci.

Plakala jsi kvůli sobě,
plakala jsi kvůli mně.
Nemohl jsem pomoct tobě.
Plakalas dál do dlaně.

V denním světle vzpoměl jsem si,
jak jsme tam tak seděli.
Teď pláču já kvůli tobě,
už jsem sám a opilý