Tak jako andělé padlí,
a jejich křídla zlomená,
plujeme tiše tmou,
na lodi bez jména.
Světla přístavu naděje,
mizí za námi v dáli,
hoří jako naše sny,
co na kousky jsme roztrhali.
Příliv bouří na skalách,
do noci hledím a v srdci strach.
Když vše pro co jsem ještě žil,
se změnilo v pouhý prach...
Hezky napsáno..ST.
04.09.2009 17:36:00 | Acham
vždycky si můžeš v hlavě říct: "Lepší bouře, než tornádo." Zlomenému srdci však něco takového namluvit nelze..
03.09.2009 16:06:00 | Emily Winnacott