Pláče samotná,
sama a v povzdálí.
Jako tma nicotná,
co srdce nehojí.
Svou duši zakrývá,
její city jsou hluboká past.
Když tvrdí že rány nebolí,
hledá jen hojivou mast.
Zříká se srdce,
a zavírá bránu k duši.
Trápí se hořce,
ale jen jeden jediný to tuší...