Oddaná

Chci být Tvou knihou nepopsanou,
listuj si ve mně jak jen chceš,
že miluju Tě, snad promineš.

Kapičkou rosy na Tvých řasách,
odleskem jemné, něžné tváře,
jen uschlým listem do herbáře.

Rozmarné léto pomalu končí
a přichází podzim, kdy večer je dlouhý
rozprostři pode mne všechny své touhy.

Jsi ten, pro koho má smysl čekat,
jsi roztodivné slovo ticha,
jsi důvod, proč mé srdce dýchá.

Pevnou skálou v divokých vlnách
zachytím se Tě a nepustím,
jsem oddaná Tobě. Teď to vím.