Profil autora maliska

maliska

Profil autora maliska

Pošli vzkaz
Žena
28 let

Registrace od
19.05.2007 11:31:00
(3805 dnů)

Tvorba celkem:
Úvahy (14)
Básně (336)
Povídky (2)
Miniatura, hříčka (5)
Experiment (7)
Ostatní (1)
Ostatní poezie (1)

Naposledy aktivní
18.10.2017 21:03:40

ďaleko ďaleko

Tipy obdržené: 4319
Tipy rozdané: 3797

Komentáře obdržené: 849
Komentáře rozdané: 548
 (k cizím dílům: 254)

Přidej k oblíbeným
Přidej k blokovaným
Autor píše o sobě

 

 

 

 

"jak se vyhnout lidem" (Ch. Bukowski)

 

práve tomuhle jsem věnoval velkou část

svého života.

 

a nadále věnuju.

 

dneska taky, sedím si takhle

na dostizích mezi dvěma závody,

jsem zasněnej, čumím do blba,

ale ať čumím do blba nebo neblba,

čumím si po svém.

 

najednou slyším hlas.

nějaký chlápek si sedá

hneďka za mě.

 

"tak jsem si našel pěkný a

klidný místečko," povídá.

 

vstal jsem, poodešel asi sto padesát metrů

a zase jsem si sedl.


necítil jsem se provinile, jenom jsem se

znova ponořil do příjemnějšího 

rozpoložení.

 

desítky let mne

otravovali lidé, kteří mi klepali na dveře,

telefonovali a psali dopisy; cizí lidé

mě prudili na letištích a v barech,

na boxerských zápasech, v restauracích,

na koncertech, v knihovnách, supermarketech,

ve vězení, ve špitálech, v hotelech, motelech,

lékarnách, na poštách

atd.

 

nejsem samotář,

jenom nechci, aby mě někdo objímal,

přemlouval a vyprávěl mi vtipy, nechci sdílet

názory ani se bavit o počasí a/nebo

apod.

 

ještě nikdy jsem nepotkal živou, originální a

zajímavou duši jen tak náhodou a

ani to neočekávám.

 

potkávam akorát mraky

tupců, kteří na mě touží přenášet

svoje banální frustrace.

 

nějakou dobu jsem se nechával oblbnout

ženskýma.

viděl jsem tělo, pusu,

zdánlivou auru pohody a

laskavosti, chladivé osvěžujíci jezírko,

do něhož by šlo hupsnout,

ale jakmile promluvily,

ozval se hlas, jako když 

škrábete křídou po tabuli,

a pak z té pusinky

vylezl

projev odporné a zmrzačené

mysli.

 

žil jsem s desítkami podobných.

 

moment.

zvoní mi telefon.

naštěstí mám

záznamník.

teď se mi nahrává 

vzkaz.

 

tahle by mě chtěla 

vidět.

chce se nechat

pozvat.

udáva důvod,

ale je to jen záminka,

nestojí ani za starou

belu.

poslední slova zní:

"Prosím, ozvi se mi."

 

proč mě chtějí

vidět?

já je vidět 

nechci.

copak to 

necítí?

 

jsem snad jediný člověk na

světě, pro kterého je 

samota zázrakom a 

požehnáním?

 

musím byť pořád milý na

na žrouty svého 

času?

 

mám snad hnusnou duši?

nelaskavou?

necitelnou?

jsem mizogyn?

magor?

svine?

vrah naděje?

mučím zvířata?

neumím milovat?

čiší ze mě hořkost?

jsem nespravedlivý?

jsem demoliční koule snů?

nebo ďáblův přídavek?

strkám snad střepy do pískoviště?

jsem bez morálky nebo slitování?


jestliže ano, tak proč mne pořád

chtějí vidět?


já osobně bych někoho takového

potkat nechtěl.


zvlášť

když se

holím.




--------------------------------------------------------------------------------

"Everybody wants to be happy." 
"Depressives don't. They want to be unhappy to confirm they're depressed. If they were happy, they couldn't be depressed anymore. They'd have to go out into the world and live,which can be depressing."










© 2004 - 2017 liter.cz v1.4.1 | Facebook, Twitter