"jak se vyhnout lidem" (Ch. Bukowski)
práve tomuhle jsem věnoval velkou část
svého života.
a nadále věnuju.
dneska taky, sedím si takhle
na dostizích mezi dvěma závody,
jsem zasněnej, čumím do blba,
ale ať čumím do blba nebo neblba,
čumím si po svém.
najednou slyším hlas.
nějaký chlápek si sedá
hneďka za mě.
"tak jsem si našel pěkný a
klidný místečko," povídá.
vstal jsem, poodešel asi sto padesát metrů
a zase jsem si sedl.
necítil jsem se provinile, jenom jsem se
znova ponořil do příjemnějšího
rozpoložení.
desítky let mne
otravovali lidé, kteří mi klepali na dveře,
telefonovali a psali dopisy; cizí lidé
mě prudili na letištích a v barech,
na boxerských zápasech, v restauracích,
na koncertech, v knihovnách, supermarketech,
ve vězení, ve špitálech, v hotelech, motelech,
lékarnách, na poštách
atd.
nejsem samotář,
jenom nechci, aby mě někdo objímal,
přemlouval a vyprávěl mi vtipy, nechci sdílet
názory ani se bavit o počasí a/nebo
apod.
ještě nikdy jsem nepotkal živou, originální a
zajímavou duši jen tak náhodou a
ani to neočekávám.
potkávam akorát mraky
tupců, kteří na mě touží přenášet
svoje banální frustrace.
nějakou dobu jsem se nechával oblbnout
ženskýma.
viděl jsem tělo, pusu,
zdánlivou auru pohody a
laskavosti, chladivé osvěžujíci jezírko,
do něhož by šlo hupsnout,
ale jakmile promluvily,
ozval se hlas, jako když
škrábete křídou po tabuli,
a pak z té pusinky
vylezl
projev odporné a zmrzačené
mysli.
žil jsem s desítkami podobných.
moment.
zvoní mi telefon.
naštěstí mám
záznamník.
teď se mi nahrává
vzkaz.
tahle by mě chtěla
vidět.
chce se nechat
pozvat.
udáva důvod,
ale je to jen záminka,
nestojí ani za starou
belu.
poslední slova zní:
"Prosím, ozvi se mi."
proč mě chtějí
vidět?
já je vidět
nechci.
copak to
necítí?
jsem snad jediný člověk na
světě, pro kterého je
samota zázrakom a
požehnáním?
musím byť pořád milý na
na žrouty svého
času?
mám snad hnusnou duši?
nelaskavou?
necitelnou?
jsem mizogyn?
magor?
svine?
vrah naděje?
mučím zvířata?
neumím milovat?
čiší ze mě hořkost?
jsem nespravedlivý?
jsem demoliční koule snů?
nebo ďáblův přídavek?
strkám snad střepy do pískoviště?
jsem bez morálky nebo slitování?
jestliže ano, tak proč mne pořád
chtějí vidět?
já osobně bych někoho takového
potkat nechtěl.
zvlášť
když se
holím.
--------------------------------------------------------------------------------
"Everybody wants to be happy."
"Depressives don't. They want to be unhappy to confirm they're depressed. If they were happy, they couldn't be depressed anymore. They'd have to go out into the world and live,which can be depressing."