Víš, ještě nemohu jít spát
i přesto, že se víčka klíží,
neumím, drahý můj, usínat,
aniž bych pozvala Tě dál,
do světa sladkých lásky her,
v němž ses tak rád se mnou mazlíval.
Ještě pár drobných povinností
než půlnoc se žezla vlády zhostí.
Měsíc, vážený promotér,
právě teď obléká si fiží
a lépe, než-li král vyšňořený,
nechá mě vstoupit bránou snění,
co zakázáno bylo, dávno hříchem není.
Teď mohu překročit ten práh,
odložit strach a osamění,
a v sladkobolných představách
do snů smíš vstoupit, drahý můj.
Líbej mne, laskej, pomiluj ...
krása..ST.
08.09.2009 18:42:00 | Acham
tak čistá,ryzí krása
až mě srdce bolí
jak když solí
mi ho posýpáš
a já vím co sny
pro nás znamenají
dají
nám dech do rtů
sílu jít dál..
ST
07.09.2009 16:17:00 | Mbonita
Stříbrný měsíc a tvé snění, blažený noční klid, v kterém je možno strach a osamění na chvíli odložit... ST!
07.09.2009 12:37:00 | Kapka